Jak číst v podvincích

V článku Příprava podvinku jsem se zmiňovala o značkách, které se používají v podvincích pro upřesnění práce a zvolení technik. Možná se mýlím, ale zkušenější krajkářky už asi tolik tyto značky nepotřebují. Alespoň mně stačí obrysy a zbytek už si umím promyslet sama. Výsledek se pak může od originálu drobně lišit. Pro děvčata se učím značky do podvinků využívat, protože si pak ušetřím odpovědi na otázky typu: Kolik párů? Kolik vodivých? Kde mám začít? Jak to budu paličkovat? Kde mám kroutit?

Začněme tím, čím se začíná vždy - zajímá nás, kolik si připravit paliček a kolik materiálu. V podrobně značených podvincích najdeme počet párů buď zapsaný v blízkosti obrázku nebo přímo v nákresu. Pak jsou tam vyznačené větší body a u nich římskou číslicí počet párů paliček, které na jednotlivé špendlíky navěsíme.

Dále nás zajímá technika, jakou budeme paličkovat dál. Ta může být naznačena značkami.

Tečky po okrajích značí, kam zapíchnout špendlík, za který drží vodivý pár.

Vlastní značky mají lísteček, řetízek značený silnější čarou nebo křížkem, a pikotka.

Kroucení se v podvincích vyznačuje malou čárkou přes nit. Počet čárek určuje počet kroucení.

Podvinek může být nakreslen jen velmi minimalisticky, třeba jen obrysy pásky, ze které je tvar utvořen.

Tečky značí místa pro zapíchnutí špendlíků.
Většina podvinků ale mívá zakreslený vodivý pár. Pomáhá nám určit místa zapíchnutí špendlíků a také se ve vzoru lépe orientujeme. Nemusíme  se ale kresby držet za každou cenu, protože často také záleží na tloušťce materiálu, se kterým paličkujeme.

V hodně podrobných podvincích pak bývá zakreslený každý pár a jeho směřování vzorem, takže je nám předem jasná i technika, jakou je vzor vypracován.

 

Ale pozor! Někdy je technika vypracování nakreslená jen ze začátku pásky a pak už autor předpokládá, že budete pokračovat stejně, a vzor nerozkresluje. Začátečníci si ale mohou myslet, že mají např. plátno ukončit a dále pokračovat řetízkem po okrajích pásky. Bývá to u některých kupovaných podvinků. Pokud vám to nevyhovuje, prostě si chybějící části podvinku dokreslete. Jakmile bude jednou zapíchaný do herdule, už to nepůjde.

Značek pro krajku je samozřejmě mnohonásobně více. Mohou se také lišit podle původu krajky. V publikacích nebo návodech od některých krajkářek (např. podvinky Světlany Pavlíčkové jsou v tomto ohledu skvělé) bývají složitější značky podrobně rozkreslené a postup vypracování je popsán a vysvětlen. Takové návody mám ráda, protože se na nich učím nové techniky.