PRAVIDLA TOHOTO BLOGU

Dříve, než si stáhnete podvinek nebo začnete paličkovat podle návodů, přečtěte si, prosím tyto řádky.
Všechna paličkovaná díla, podvinky, návody a obrázkové postupy jsou, není-li uvedeno jinak, mé vlastní a totéž platí o fotografiích.
Respektujte, prosím, tedy má autorská práva a dodržujte pravidla tohoto blogu:

1. Fotografie, návody, podvinky nebo text bez mého svolení nekopírujte ani nevyužívejte jinak, než pro své paličkování.

2. Podvinky zde uveřejněné a u kterých je to uvedeno, jsou volně ke stažení, ale pouze pro vaši osobní potřebu, NE KE KOMERČNÍM ÚČELŮM! Paličkujte si pro sebe nebo pro obdarování blízkých, ale pokud si chcete paličkováním vydělávat, musíte si navrhovat své vlastní krajky.

3. Jestliže kdekoliv vystavujete paličkovanou krajku podle podvinku jiného autora, než jste vy sami, je vaší povinností kromě svého jména (krajku pouze realizujete) zmínit i jméno autora návrhu.

Za dodržování těchto tří základních pravidel slušnosti vám nabízím podvinky, za které byste museli všude jinde nejprve zaplatit. Co z toho mám? Dobrý pocit, že podvinky neskončí někde zapomenuté uvnitř notesu, ale přinesou radost i potěšení ještě někomu dalšímu. Věřte ale, a teď jistě nemluvím pouze o sobě, že každého autora velmi mrzí, když vidí, jak někdo jiný sklízí chvály za něho samotného.

Prohledat tento blog

čtvrtek 1. prosince 2011

Tužení krajky

natužená velikonoční slípka

Když si tak zavzpomínám na své velmi amatérské začátky, mám s tužením jeden nepěkný zážitek, který mě nadlouho odradil od paličkování textilní krajky. Moc jsem toho ještě neuměla, ale pár pochval mě postrčilo k tomu, že jsem známé slíbila pro dceru paličkovaný límec k šatům (tehdy byla velká móda širokých límců). Už můj návrh na technické provedení byl špatný. Zvolila jsem pásku z polohodu, který se mi tak líbil, ale který je bohužel málo pevný pro takové účely. A teď se dostávám k té tragedii. Jako spousta jiných začátečníků, i já se po dokončení paličkování ptala sama sebe, čím to natužím.

Zkušenosti jsem měla jen s háčkovanými dečkami, a tak jsem uvařila škrob a límeček, který byl mimochodem přišpendlený jen na papírový podvinek, jsem tím potřela. Samozřejmě, že se ženské jedné hloupé přilepil k podkladu. Co teď? Žďoubala jsem z něj nějakou dobu přilepený pauzák. Bez valného výsledku. Pak jsem se rozhodla jej odmočit. Další hrůza - límeček se neuvěřitelně srazil, řídká krajka ztratila svou původní strukturu. Následovalo nové škrobení a vypínání na matraci, abych alespoň trochu napravila ty hrůzy. Za výsledek jsem se spíš styděla, než že bych na něj mohla být pyšná.

A proč tu teď vzpomínám na to, co bych raději zapomněla? Že je dobré řídit se radami zkušených, které radí, že leckdy je lepší netužit. Na účel krajky se musí myslet od začátku, ještě před tím, než si ji nakreslíte. Když ji chcete nosit nebo ji používat a tudíž i prát, musí být pevná, hustá, z vysráženého a dobře zvoleného materiálu. Např. krajka na dolním obrázku není natužená vůbec. Je jen přežehlená napařovací žehličkou přes plátno.
krajka na poličce

Přesto se v mnoha případech tužení hodí a já ho používám docela často. Paličkuji totiž převážně obrázky nebo drobnosti k zavěšení do prostoru. Pak je natužení krajky nutné. U obrázků proto, že tady nemusíme dodržovat  tu zásadu o pevnosti krajky a vzor podřizujeme spíš námětu, tomu co chceme upaličkovat. A u drobností, jako jsou třeba vánoční nebo velikonoční dekorace, je to nutnost.
Čím tedy tužím? Naučila jsem se namíchat tužidlo z perchloretylenu a polystyrenu. Je to jednoduché, jen to smrdí a možná to nemusí dělat dobře lidem s nějakou alergií. To ale nemám nikým potvrzeno. Perchloretylen je totiž těkavá látka a to vidím jako výhodu tohodle způsobu tužení - rychle vám to uschne, nemusíte čekat do druhého dne.

potřeby k výrobě tužidla

Koupíte ho v některých prodejnách drogerie, je to prostředek na čištění textilií. Polystyren získáte u někoho, kdo právě koupil nějaký přístroj - bývá v něm zajištěn proti rozbití (dnes se ale stále častěji používá kartón z recyklovaného papíru, tak snad nám polystyren nevymizí). Polystyren musí být samozřejmě bílý a čistý.

Návod:
  • Perchlor si nalijete asi do poloviny malé skleničky se šroubovacím uzávěrem. Ten musí být přiléhavý, jinak se vám tužidlo do druhého dne vypaří.
  • Polystyren lámete na menší kousky a hážete do tekutiny. Okamžitě se začne rozpouštět. Trochu to bublá a šumí, ale nelekejte se, nic to nedělá. Roztok toho spolyká docela hodně, takže jenom pár kousků nestačí. Množství se musíte naučit odhadnout. Já to dělám tak, že dokud polyká, tak dávám. Když už se na hladině tvoří jakési bublinky a kousky se hůře rozpouští, přestanu. Míchám obyčejnou špejlí.
  • Roztok si vyzkoušejte. Když tuží málo, přidejte polystyren.  Nebo můžete krajku natužit dvakrát - to doporučuje p. Malátová ve své výborné knížce.
  • Na krajku ho potom nanáším smotkem vaty na špejli. Posloužit může i ušní vytěrátko, ale tady pozor na tyčinku, která je z plastu, mohla by se rozpustit. smotek namočím do roztoku a trochu ho "vyždímu" o okraj sklenky. Krajku pak tupuji - vlhčím tímto roztokem tak, aby nestékal po podvinku, pouze se navlhčily nitě. Na nanášení tužidla se prodávají také štětečky, ale mně špejle naprosto vyhovuje. Po natužení odlomím konec s vatou a vyhodím. Na nové tužení si dávám čistou vatu (ta původní stejně díky tužidlu ztvrdne. 
  • Odšpendlíme až po úplném zaschnutí. Nebuďte netrpěliví. Zrychlit schnutí - nebo spíš odtěkání látky můžeme na teple, ať už u radiátoru nebo na slunečních paprscích.
Zásady tohoto tužení:
  • O naprosté čistotě všech pomůcek snad nemusím dlouze psát
  • Podvinek musí být, dříve než začneme paličkovat, pokrytý něčím, co krajku uchrání před jeho barvou, ať už je nakreslený tužkou, kuličkovým perem nebo vytištěný, to všechno může působením tužidla do krajky zapustit a už nepustit. Používám širokou izolepu, kterou postupně přelepím celý podvinek. Ten se pak může využít i vícekrát. Na větší práce se dá dát mikroten, potravinová folie, euroobal nebo se dá někde koupit průsvitná folie v roli, která po odlepení spodní vrstvy přilne na podvinek a drží (ta je prima, ale nevím, kde ji koupit; kdyby někdo věděl, byla bych ráda)
  • Pozor, na čem paličkujete. Když paličkujete na polystyrenové desce, nemůžete tento způsob využít. První tužení vám v desce vyhloubí brázdy, tak moc má perchlor polystyren rád.
  • Krajku nemáčíme, pouze jemně vlhčíme. To naprosto stačí.
  • Větrat nebo tužit tam, kde to nikomu nevadí. Když jsem ještě bydlela v paneláku, rodina dost protestovala. Od té doby se u nás ujal název smradítko - poznáte proč .
  • Perchlor je nebezpečná látka, ale mně se nikdy nic nestalo. Ani nepoužívám ochranné rukavice, protože se ho nijak nedotýkám, ani se v něm nemáchám. To platí spíš pro lidi, kteří s ním čistí oděvy. Přesto je nutné dodržovat zásady uvedené na obalu. Tužidlo by se určitě nemělo nikde válet, hlavně v dosahu dětí, ty napadne ledacos.
Textilní krajky - dečky, okolky, krajky oděvní tužím tekutým škrobem, který si podle návodu rozpustím ve vodě a krajku do roztoku namočím. Pak ji buď vypnu na polystyrenové desce pokryté ručníkem, nebo ji nechám volně rozloženou a urovnanou uschnout a ještě mírně vlhkou ji přes utěrku napařím. Při žehlení se ji snažím srovnat do požadovaného tvaru. S tímhle se ale ještě pořád peru, sbírám zkušenosti.

Další možnosti tužení, se kterými ale nemám žádnou zkušenost:
  • ředěné lepidlo Herkules - já ho používám jen na přilepení krajky a vím, že umí dělat fleky
  • cukrová voda - to neumím. Na něco by se snad hodila, třeba na andílky, kteří mají stát, ale dečky škrobené touto metodou se mi moc nelíbí, připomínají mi ty umělohmotné, musíš ji zlomit, aby visela přes okraj.
  • tužidlo pro krajkářky se dá koupit, např. v Atelieru Moravia. Nově nabízí tužidlo i e-shop pro krajkářky mARTina.
Ať už se rozhodnete tužit nebo netužit, s krajkou buďte vždy obezřetní, ať si nepokazíte výsledek. Tady platí několikanásobně Práce kvapná - málo platná.

A kdyby měl někdo další nápady, jak na tužení, budu moc ráda, když se o ně se mnou podělíte. Těm, které se už podělily, děkuju.

12 komentářů:

  1. U nás se dílka stříkají bezbarvým matným nebo lesklým lakem na dřevo(o:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem proti. Tuhle možnost bych viděla dobrou pro dekorativní prostorové krajky, třeba květiny, ozdůbky, košíčky. Všechno, co se už zřejmě nebude prát, a budu chtít, aby to drželo.

      Vymazat
  2. Já stříkám většinu lakem na vlasy, taky rychle uschne a krásně drží. Ale určitě se nehodí na všechno, třeba na pratelné dečky atd.

    OdpovědětVymazat
  3. Vámi popsaný postup výroby "domácího" tužidla využívám už mnoho let na tužení háčkovaných věcí (např. kraslic, vánočních ozdob, obrázků do oken, dekorativních kloboučků) - jen někdy na přímém sluníčku časem (myšleno lety) trochu sežloutne. Některé věci jsem i ručně prala. S uvedeným způsobem tužení jsem spokojena. Jen si někdy říkám, že snad ani není možné, kolik se tam rozpustí polystyrenu.

    OdpovědětVymazat
  4. Perchlorethylen je prý karcinogenní.Zřídka ho také používám,tužím pokud možná venku,abych se toho moc nenadýchala.Věřím,že je škodlivý,lak na vlasy zásadně nepoužívám,krajka nevratně časem žloutne a tak si můžete zmařit práci.Tužidla ředěná vodou (herkules,alba efekt)doporučuji na herduli vysušit fénem,hrozí zareznutí krajky od špendlíků.Já vůbec tužím málo,jenom pokud dělám věci prostorové,pokud dělám nějaký obrázek,ten jenom přežehlím ,protože v rámečku pod sklem fakt natužený být nemusí.Jsem zastáncem názoru,že dobře udělaná krajka tužit nepotřebuje a špatně udelaná,to znamená,řídká,ze špatného materiálu,špatně zvolená technika, se ani nejlepším tužidlem nezachrání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za vaše zkušenosti.

      Docela často si prohlížím fotografie španělských krajkářek. Paličkují rozsáhlé krajky na okraj nebo celopaličkované ubrusy. Na jedné straně paličkují a na druhé hned odšpendlují. Tedy netuží. Jen mi není jasné, jak pak celou práci propojí,aby si ji neponičily a nebylo to vidět.

      Vymazat
  5. Zdravím, vždy se tužívalo Čikuli plus drolík - teda polystyrén. Opatrně nanést štětečkem a moc u toho nenadechovat. Dnes už se asi Čikuli nevyrábí... netuším

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den, tužidlem z perchloretylenu jsme tužily vždycky a nikdy nebyl žádný problém, ale předloni, když jsem tužila vánoční ozdoby, tak se mi jaksi rozpustila při tužení i ta izolepa, kterou jsem měla přelepený podvinek, aby nepustil, a krajka se mi k ní přilepila. Po sloupnutí krajky mi na ní zůstalo mnoho malých kousků - zbytků - izolepy. Což o to, na tom stromečku to vypadalo dokonce i pěkně, kousky izolepy se pěkně leskly. Ale nerada bych, aby se mi to stalo u jiných typů krajek. Chyba musí být nejspíš v izolepě.. Jenže nevím, jak poznat tu správnou.. Nejspíš to budu muset zkusit ještě před začátkem paličkování.. Stalo se někomu někdy něco podobného?
    Myslím, že z perchloretylenu nemusí mít nikdo hrůzu. Stačí si při práci s tužidlem otevřít okno a myslím, že se nemůže nic stát. Čikuli bude obdoba perchloretylenu, určitě toho bude více, v čem polystyren rozpustit. Tuží tam dle mého názoru ten polystyren, rozpouštědlo se vypaří. Tužeila jsem tím i náramek (hezké a jednoduché - vzor pavoučků - do půlky jedna barva, z druhé půlky jiná), jsem zase zastáncem toho, že jistota je jistota a tužidlo by nemělo vyvolat ani alergickou reakci (když je to v podstatě polystyren). Když si představím, že krajka, která dá tolik práce (i když to třeba není žádné rozsáhlé dílo), se mi poničí, jímá mě hrůza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco podobného se mi stalo s tzv. euroobalem. Větší práce formátu A4 si vkládám do téhle folie - takové té matně zrnité. Neleskne se mi to pak tolik do očí. Všimla jsem si ale, že se při tužení úplně zvlnila, a měla jsem obavy, aby se mi k práci nepřilepila. Nakonec to dopadlo dobře. Asi jsem to s tužidlem přehnala, držím se rady raději tužit dvakrát než krajku příliš mokřit.

      Vymazat
  7. Mimochodem, když potřebujete polystyren, jde také koupit například v Obi (já tedy kupovala tam), ale určitě i v jiných podobných obchodech. Jestli perchloretylen smrdí, to je otázka vkusu. Je to jako s auty, benzínem, lakem na nehty, kouřem... Někteří lidé to cítí rádi, jiným to smrdí. Mnoho holek z paličkování se na tužení těšilo právě proto, že jim to voní :) Ale naschvlál čuchat to určitě dobré není. Taky pozor na špendlíky s hlavičkou, mohla by se taky rozpouštět, takže bez hlavičky, nebo aspoň povytáhnout. Já nanáším štětcem a klidně krajku namočím (ne zas aby to z toho stékalo). Štětec mám sice potom tvrdý, ale měl by to zase spravit perchloretylen. Když si tím polejete ruce tak se taky nic tak hrozného nestane, není to kyselina ani žíravina, stačí si ty ruce umýt. Koneckonců, když se natírá plot, tak taky pracuju s ředidlem a nepoužívám k tomu žádné ochranné pomůcky. Takhle na tu chvilku natužení snad ani není nebezpečí nadýchání, zvláště při otevřeném okně.

    OdpovědětVymazat
  8. Já mám všechny podvinky v euroobalu. Sice se mi zvlní,ale nikdy se mi nepřilepil.I přesto,že podvinek použiju několikrát. Nevíte, jestli se dá do tohoto tužidla dá dát nějaká přísada, která by potlačila ten zápach?

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý den. K tužení jsem vždy používal Herkules a nemohl jsem si to vynachválit. Ovšem problém nastal u klobouku, ten prostě odmítal držet tvar. Teď mám rozpracovaný další klobouk a byl bych nerad, aby to skončilo jako posledně. S perchlorem zkušenost nemám, ale asi to vyzkouším. Pokud máte někdo zkušenosti s tužením klobouku, budu rád za každou radu.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře nebo připomínky. Budu moc ráda, jestliže se také budete chtít podělit o své rady a zkušenosti.

Thank you for your comments or suggestions. I will be very glad if you also want to share your advice and experience.