Bude zima, bude mráz

Dnes k nám konečně dorazila pořádná zima. Sněhová vánice se vším, co k tomu patří. Děti jásaly, na nic jiného neměly myšlenky. Jen na poletující sněhové vločky. V takové chvíli se mi vždycky vybaví písnička z mého dětství.

Bude zima, bude mráz,

kam se, ptáčku, kam schováš?

Schovám se já pod hrudu,

tam já zimu přebudu.

Obrázek vznikl už loňský rok a dávno u mě visí na zdi. Je můj oblíbený. Loňská zima kolem, to že jsem se pořád zabývala ovčí vlnou, chuť něco nového si upaličkovat i ta písnička, co mě vždycky napadá, když vidím, že venku zase připadal sníh... to všechno mě přivedlo k modrému čmárání.

Po čmárání přišla na řadu podrobnější kresba tužkou. To je vždycky horší, nemám moc přesnou ruku.

Rozkreslený návrh tužkou kreslím teď už přesněji znovu přes pauzák. Jsem-li spokojená, přijde na řadu sken - výborná to pomůcka, protože mi potom počítač pomůže obrázek zrcadlově překlopit. Případně ještě v počítači v grafickém programu napravuji drobné nepřesnosti. A může se tisknout. Na barevný papír proto, že jsem už hodně slabozraká a bílá nit na bílém papíře je přímo vražedná. Na barevném papíře je líp vidět.

Barvy jsou vybrané, podvinek připravený - formát A4 zasunu do euroobalu a dovnitř vkládám také kartón třeba z krabice od rýže. Špendlíky lépe drží tvar.

Výběr materiálu jsem měla jasný předem - chci tam mít naši vlnu v nespředeném stavu, dál perlovku několika odstínů, hlavně na ptáčka, aby nezanikl, a pro vodivé páry jsem si vybrala tenkou bavlněnou nit.

 

Po dokončení obvodu jsem si pěkně procvičila hvězdičky a připojování. Bylo toho tam požehnaně.

A na závěr několik detailů...