PRAVIDLA TOHOTO BLOGU

Dříve, než si stáhnete podvinek nebo začnete paličkovat podle návodů, přečtěte si, prosím tyto řádky.
Všechna paličkovaná díla, podvinky, návody a obrázkové postupy jsou, není-li uvedeno jinak, mé vlastní a totéž platí o fotografiích.
Respektujte, prosím, tedy má autorská práva a dodržujte pravidla tohoto blogu:

1. Fotografie, návody, podvinky nebo text bez mého svolení nekopírujte ani nevyužívejte jinak, než pro své paličkování.

2. Podvinky zde uveřejněné a u kterých je to uvedeno, jsou volně ke stažení, ale pouze pro vaši osobní potřebu, NE KE KOMERČNÍM ÚČELŮM! Paličkujte si pro sebe nebo pro obdarování blízkých, ale pokud si chcete paličkováním vydělávat, musíte si navrhovat své vlastní krajky.

3. Jestliže kdekoliv vystavujete paličkovanou krajku podle podvinku jiného autora, než jste vy sami, je vaší povinností kromě svého jména (krajku pouze realizujete) zmínit i jméno autora návrhu.

Za dodržování těchto tří základních pravidel slušnosti vám nabízím podvinky, za které byste museli všude jinde nejprve zaplatit. Co z toho mám? Dobrý pocit, že podvinky neskončí někde zapomenuté uvnitř notesu, ale přinesou radost i potěšení ještě někomu dalšímu. Věřte ale, a teď jistě nemluvím pouze o sobě, že každého autora velmi mrzí, když vidí, jak někdo jiný sklízí chvály za něho samotného.

Prohledat tento blog

čtvrtek 7. listopadu 2013

Odšpendlila jsem léto

Návrh a provedení V.Cepáková, inspirováno krajkami I. Domanjové
Znáte to úsloví - Byl to pro mě hotový porod...?
Mou oblíbenou herduli obsadila krajka, kterou ne a ne dokončit. Začalo to v našem babinci. Chtěli jsme si potrénovat nové techniky a zároveň paličkovat obrázek. "Nakresli něco takového ", zapíchla kamarádka prst do knihy I. Domanjové. Její krajky se nám všem líbí. Jenže já nejsem zmíněná krajkářka. Od začátku mi bylo proti srsti napodobovat něco tak osobitého. Nešlo to ze mě, byl to porod.



Nakonec cosi vylezlo. Potrápili jsme se s technikami a zatímco už měli všichni hotovo, na mé herduli čekalo léto na své dokončení, ukryté před prachem pod pokrývkou.

Oddalovala jsem konec výmluvami na nedostatek času, slábnoucí oči, ... Ve skutečnosti si musím přiznat, že mě to nebavilo. Slíbila jsem si, že už se k ničemu takovému nepropůjčím. Nakreslená krajka, myslím, nutně odráží kus z nitra autora. Bezpečně poznám krajky paní Proškové, Domanjové, Eremiášové nebo Pavlíčkové. A moje krajky, i když nesahají po kotníky zmíněným krajkářkám, jsou moje krajky. Něco, co uzrálo uvnitř mě samé a co je mi blízké.




Takže! Už žádné porody. Slibuji si sama sobě, že si budu věrná :-)

3 komentáře:

  1. Vlaďko, rozumím ti. Trápím se nad vzorníky, nebaví mne. Užila jsem si vlastně jen jeden jediný, jednoduchou "historickou lidovou" vsadku. Až se mi udělá líp, budu pokračovat na druhém konci šály v barvách hadru na podlahu, é modré šály jsem chtěla říci. Krajka na ní je a není moje. Je to volná krajka, jen mám načmárlý vnější kraj. Ale ovlivnění paní Ivou Proškovou a paní Danou Maškovou neskrývám. Práce na šále mne baví už od samotného počátku. Ale drbu se u ní na hlavě a přemýšlím, jak moc je moje a jak moc jsem ji docela normálně vopajcla z oděvní krajky hlavně paní Maškové....
    Sranda je, že když si kopíruju ze starých německých střihovek torchonské krajky a upravuji si je na míru, tak mne rozpaky netrápí. Stejně tak se těším, až si překreslím jednu konkrétní historickou vsadku a začnu ji dělat. Už mám pracovnu, tak i na šití halen snad konečně dojde. Šatník po obnově brečí. Zpátky ke krajkám. Paní Prošková, Mašková, Domanjová i Davidovičová mají svůj výrazný rukopis. O paní Eremiášové nemluvě. Jsme jimi ovlivněny a do našich tvůrčích pokusů se to nutně promítá. Strašně moc se snažím nebýt plagiátorem. Bavily jsme se o tom předloni s paní Proškovou. Sama říkala, že je to těžký. Že jsou obrázky zasunuté v podvědomí, které se najednou derou ven. Shodly jsme se, že nejvděčnější jsou přírodní motivy. Že každá krajkářka udělá třeba i stejný trs jílku jinak.
    Když dělám vykopírovanou "metrovou" krajku, je to vzor, který se mi líbí, který mne nějakým způsobem oslovil. Mám radost, jak na herduli přibývá, těším se, až krajka bude spojena s látkou. Tohle beru jako snahu o udržení a zachování daného vzoru. Třeba jako jsou irský copánkový svetry. Taky je pleteme jako klasiku a už dávno je nám fuk, že každý "copan" měl svou přesně určenou, hlavně ochrannou, funkci.
    Chápu, jak moc Tě práce, která byla vynuceným plagiátorstvím nebavila. Ale upaličkované to máš dokonale.Před obtahovačkou smekám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc dobře jsi vystihla moje vnitřní zápasy. Budeme to mít stejné. Těmi copánkovými vzory jsi mi připomněla knihu, co jsem kdysi četla. Byla celá o pletení rukavic, ale nejcennější pro mě byl úvod. Vyprávění o pletení rukavic na Shetlandských ostrovech a o tom, jak se tam vyvíjely vzory. Když na nějaký nový kterákoliv z pletařek přišla, ihned ho naučila ostatní. Tak se dopracovaly k naprosté dokonalosti, jejich rukavice jsou skvosty, umělecká díla. V lidové paličkované krajce to muselo fungovat stejně. Z toho plyne, že nechat se ovlivňovat, inspirovat musí být přínosné, začínat stále od nuly je nesmysl a ztráta času. Chci dělat, co se mi líbí a co mě baví a možná předat trochu ze sebe o kousek dál.

      Díky za tvá slova, zahřály :-) Přeji uzdravení a elán pro tvé příští projekty.

      Vymazat
  2. Pěkné, ale je pravda, že k tobě mi takováto krajka nesedí, když se kouknu do sloupce vpravo, tak to s tímhle dílkem má společnou opravdu jen tu paličkářku. Drž se svého kopyta, hlavně, ať tě to baví.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše komentáře nebo připomínky. Budu moc ráda, jestliže se také budete chtít podělit o své rady a zkušenosti.

Thank you for your comments or suggestions. I will be very glad if you also want to share your advice and experience.