PRAVIDLA TOHOTO BLOGU

Dříve, než si stáhnete podvinek nebo začnete paličkovat podle návodů, přečtěte si, prosím tyto řádky.
Všechna paličkovaná díla, podvinky, návody a obrázkové postupy jsou, není-li uvedeno jinak, mé vlastní a totéž platí o fotografiích.
Respektujte, prosím, tedy má autorská práva a dodržujte pravidla tohoto blogu:

1. Fotografie, návody, podvinky nebo text bez mého svolení nekopírujte ani nevyužívejte jinak, než pro své paličkování.

2. Podvinky zde uveřejněné a u kterých je to uvedeno, jsou volně ke stažení, ale pouze pro vaši osobní potřebu, NE KE KOMERČNÍM ÚČELŮM! Paličkujte si pro sebe nebo pro obdarování blízkých, ale pokud si chcete paličkováním vydělávat, musíte si navrhovat své vlastní krajky.

3. Jestliže kdekoliv vystavujete paličkovanou krajku podle podvinku jiného autora, než jste vy sami, je vaší povinností kromě svého jména (krajku pouze realizujete) zmínit i jméno autora návrhu.

Za dodržování těchto tří základních pravidel slušnosti vám nabízím podvinky, za které byste museli všude jinde nejprve zaplatit. Co z toho mám? Dobrý pocit, že podvinky neskončí někde zapomenuté uvnitř notesu, ale přinesou radost i potěšení ještě někomu dalšímu. Věřte ale, a teď jistě nemluvím pouze o sobě, že každého autora velmi mrzí, když vidí, jak někdo jiný sklízí chvály za něho samotného.

Prohledat tento blog

O mně

Kdybych měla srovnat všechny svoje koníčky do řady podle obliby, určitě by první místo zaujmulo paličkování. Všechny pletařky, milovnice háčkování, vyšívání nebo dalších textilních technik teď prosím o odpuštění, ale paličkování považuju za vrcholnou techniku, která se vám nemůže nikdy omrzet. Jakmile se prokousáte základními technikami, chytne vás klapající zvuk dřevěných paliček a krajkoví  spoutané stříbřitými špendlíky za srdce a nepustí. Začnete se na svět dívat úplně jinýma očima. Zkoumáte záclonky, okraje deček nebo blůziček, zda-li náhodou nevznikly prohazováním nití. Díváte se na kytičky, zvířátka nebo předměty a říkáte si - nešlo by to nějak upaličkovat? Pátráte na internetu, hledáte v knihovnách i knihkupectvích, vydáváte se do daleka na výstavy a do muzeí. Všechno kvůli krajce. Nikdy se mi to nemůže omrzet. Čím více po krajce pátrám, čím více se seznamuji s různými druhy krajky, tím více shledávám, že ji nemohu nikdy zcela poznat. Paličkovaná krajka má bohatou historii. Je stále živá a vyvíjí se různými směry do neuvěřitelných podob.
Mohu snad říct po všem tom pátrání a zkoumání krajek, po bezmála třiceti letech vlastního paličkování, že umím paličkovanou krajku? Odpověď je jasná. Neumím a nikdy umět zcela nebudu. Není to v mých silách. Jsem naprostý amatér a tím zůstanu. Obdivuju všechny krajkářky, které se dokážou krajkou, jejím navrhováním nebo její výukou živit. Hluboce před nimi smekám. Bylo to těžké živobytí ve všech dobách. Krajky byly sice drahé, ale ti, co je vytvářeli, bývali za svou těžkou práci ohodnoceni mizerně. Podobné je to i dnes, krajku sice obdivujeme, ale kdo si ji koupí raději než třeba mobilní telefon, hezké oblečení nebo kabelku?
Nechávám si tedy své povolání, které mám ráda, a k paličkování utíkám pro potěchu a naprostou relaxaci. Sedíte nad herdulkou, křížíte a kroutíte paličky omatané nitkami a ty vám v rukou pěkně zvonivě klapou, přemýšlíte o technice a budoucích krocích, kudy povedete nitě a z hlavy vám najednou odplynou všechny starosti a každodenní nepříjemnosti. I únava je rázem pryč.
Dalo by se říct, že paličkování je čistě individuální koníček. Krajkářky se ale také chtějí scházet, sdružovat se, předávat si zkušenosti, vzájemně si pomáhat a také si krajku vzájemně pochválit, ohodnotit, protože doma vám ji nikdo až tak moc neocení. Mám štěstí, že se můžu s několika stejně zanícenými lidičkami scházet. A potom se mi také podařilo pro krajku zlákat několik dětských dušiček. Učím základy paličkování děvčata od 7 do 15 let v zájmovém kroužku a na to jsem docela hrdá. Považuju za důležité, aby se i dnešní děti učily vytvářet krásné věci vlastním přičiněním. Za prvé zaplní svůj volný čas účelně a nebudou mít tedy čas na skopičinky a za druhé ten, kdo tvoří, neničí. Ví totiž, jak je to těžké něco vytvářet vlastníma rukama.
Pro děvčata i pro sebe si kreslím vlastní návrhy. Ne že bychom já nebo děvčata nikdy nepaličkovaly podle cizích podvinků, ale více nám vyhovují ty moje. Kreslím je tak, abychom je zvládli.
Dlouhá léta jsem si návrhy kreslila "do šuplíku". Jen občas jsem některé darovala nebo byly prodávány na Paličkování.cz. Potom se mi při pátrání po krajce na internetu občas stalo, že jsem našla obrázky paličkované podle mých návrhů, ale pod úplně jiným jménem. Nedivím se krajkářkám profesionálkám, že se zlobí, když jsou jejich podvinky kopírovány a rozšiřovány bez jejich svolení a internet se hemží paličkovanými krajkami bez uvedení autora návrhu. Člověka to dost mrzí. A mrzelo mě to natolik, že jsem se rozhodla založit si vlastní stránky, které by mi trochu pomohly uvést věci na pravou míru. První stránky Paličkománie vznikly na jiném místě jako pokus. Asi mi nepomohly v prvotním problému, paličkářky totiž nějaká povídání o podmínkách použití podvinku nečtou. Rovnou si ho stáhnou a hotovo, už paličky klapou. Stránky mi pomohly jinak. Získala jsem ve virtuálním světě nové známé i kontakty. Blogování ve světě krajky je tak stejně tvořivé, obohacující a inspirativní, jako paličkování samotné.